Petr Horák

Profil

Už od mala jsem nechtěl být ničím … čehož se mi s menšími potížemi daří držet!

Nejprve jsem měl trochu strach z toho, jak všechny děti okolo mě mají své cíle a chtějí dělat nějakou zajímavou profesi (vzpomínám si, že top byl kosmonaut a popelář). V jednu chvíli jsem začal panikařit, že já nemám žádný cíl a chtěl jsem si honem rychle něco najít. Naštěstí jsem záhy zjistil při stavění svého oblíbeného lega, že ostatní mají tyto cíle, protože je tak deformoval systém. (Mé předškolní léta se odvíjela v době přechodu z jednoho systému na druhý).

A tak to šlo dál. Dost možná díky svému obličeji, který mírně připomíná Dawnůw syndrom mě mamka zapsala na tzv. waldorfskou školu. Ono také kam jinam zapsat chlapce, který tak často potřebuje na záchod. V propozicích rovněž stálo, že se budeme učit „mléti mouku a péci chléb“, což nejvíce zajímalo mého bratra a já tak na krátko uvažoval i o funkci pekaře. Nakonec, ale zvítězil sport, který jsem na velice nízké úrovni vykonával na druhém stupni. Po absolvování 9. třídy mi bylo 15 a pořád nevěděl co dělat, takže gymnázium byla vcelku snadná volba. A neboť jsem si život nechtěl příliš komplikovat, tak jsem se rozhodl dojíždět na snadnější gymnázium v Přelouči. Zde bezesporu proběhly jedny z nejlepších let, kdy jsem však během toho všeho učení se pití piva a chozením na „koncerty“ neměl vůbec žádný čas se rozhodnout, co chci dělat dál!

A nebyl bych to já, abych si nevybral opět tu nejjednodušší cestu a pro svá následující studia si zvolil historii jako klíčový obor mého zájmu. A tak se stalo, že jsem nastoupil
na Univerzitu Pardubice na obor kulturní dějiny (Geertz C. 2000. Interpretace kultur. Praha & Rataj T. 2010. Mezi Zíbertem a Geertzem. Úvaha o předmětu kulturních dějin. Kuděj. s. 142-158. Zde jsem se poměrně náhodně dostal
ke svému tématu bakalářské práce, čímž se stala největší vojenská nemocnice první světové války (Vojenská karanténa
v Pardubicích 1914-1918), která se nacházela v Pardubicích na území dnešního sídliště Dukla. Po úspěšném ukončení bakalářského programu jsem se rozhodl pro krok stranou
(a také s vědomím minimálního uplatnění v mém oboru, neboť školy produkují více historiků, než jich současná společnost potřebuje) a přešel na snazší obor na Masarykově Univerzitě Brno (dle mého soudu bezesporu největší slovenská univerzita), kde v současnosti studuji obor Učitelství Historie pro SŠ. Až nyní jsem se dozvěděl, že waldorfská škola není pro hlupáky! Teď je tak zřejmé kam nejspíše budou směřovat moje kroky po ukončení studia. Jak vidíte, nemusíte mít od mala jasno co dělat, někdy to tak prostě vyplyne samo. Obecně mě nejvíce zajímají dějiny revolucí v latinské Americe, evropské dějiny
19. století – 1. polovina 20 století, Dějiny mentalit a každodennosti.

Mým cílem je náprava společnosti a návrat k morálním hodnotám, nikoliv těm, které určil trh. Podpora Antifašismu. Podpora osamostatnění Dagestánu z ruských spárů s cílem založit zde florbalovou reprezentaci a účastnit se MS. Podpora vstupu Turecka do EU. A v neposlední řade zavedení kverulantství jako trestného činu, aneb už zase zdražili máslo!

Záliby: Luštění křížovek, zahrádkaření, hrabání trávy, jízda
na monocyklu, Turecko, kvalitní hudba (Ska, RnR, Psychobilly, rockabilly, punk), korfbal, ježek v kleci, pletení košíků, pozorování ptactva, kterak snáší vejce.